(Pozn.: Tento příspěvek vznikl díky žádosti Martina Kamína, zda bych mohl napsat pár slov pro NikonClub o tom, co mi přinesla expedice do Toskánska. Původních pár slov se však roztáhlo na malou úvahu.)
Během letošní expedice do Toskánska s fotoklubem a během následujících několika týdnů strávených nad archivem dovezených záběrů jsem se, tedy myslím, posunul zase o kus dál. Sláva!!! Hlavní změna však nenastala v technice fotografování či v tom, že bych už snad věděl jak na to, ale udála se v mojí hlavě. Uvědomil jsem si hlavně dvě věci, které se zdají spíše protichůdně, ale přitom spolu velice úzce souvisí.
Ta pravá fotografie většinou vzniká v hlavě mnohdy hodně dlouho před fotografováním, jindy naopak jen vteřinu před zmáčknutím spouště. Vlastní fotografování pak už je jen přibližování se pravému originálu v hlavě. Někdy to znamená udělat mnoho snímků tak dlouho, dokud to není ono, někdy stačí jen jeden jediný.
Když jsem se vrátil z expedice a procházel snímky, zjistil jsem, že mi vyšli hlavně takové snímky, které jsem toužil vyfotit před svým odjezdem a měl jsem je ve své hlavě. Dnes dříve než fotím, mnohem více přemýšlím a koukám se. Nezačnu fotit hned první nápad, vždyť může být ještě lepší. Častokrát jsem se již přistihl, že vlastně ani nefotím vůbec dokud nemám v hlavě vymyšleno několik záběrů. Pak začnu záběry realizovat a fotím. Zatím je těch zkušeností málo, takže abych získal tu pravou fotografii, většinou hodně fotím.
Stejně tak jako první nápad nemusí být ten nejlepší, tak ani ten na první pohled povedený snímek není ten nejlepší. Naopak ten obyčejný mnohdy skrývá nečekané a neobyčejné možnosti.
Když z odstupem procházím tu hromadu snímků nalézám neobjevené poklady. Takže ač to zní zvláštně a trochu si to protiřečí s předchozí myšlenkou, tak při focení nezůstávám spokojen jen s mým plánem, ale pokouším se najít nové příležitosti a vytěžit tak z daného tématu, místa či okamžiku co nejvíce. Sám jsem se překvapil, jak procházením archivu nalézám perly, kterých jsem si dříve vůbec nevšiml. Ty právě vznikly spontánně, ale zapadly protože neseděly do měřítka, kterým jsem je v tu chvíli poměřoval. Existují jen díky tomu, že jsem to tolikrát zkoušel a tolik toho nacvakal.
Přeji všem hodně štěstí a dobré světlo.