Dne 6. červ­na 2012 bylo mož­né v brz­kých ran­ních hodi­nách pozo­ro­vat na našem úze­mí zají­ma­vý ast­ro­no­mic­ký úkaz. Jed­na­lo se o pře­chod Venu­še přes slu­neč­ní kotouč. Ten­to úkaz začal již 5. červ­na kdy Venu­še vstou­pi­la do Slun­ce na západ­ním pobře­ží Spo­je­ných stá­tů při jeho západu.

Na našem úze­mí bylo mož­né ten­to uni­kát­ní úkaz, kdy mezi naší Zemí a Slun­cem pro­šla pla­ne­ta Venu­še, pozo­ro­vat od výcho­du slun­ce (4:54 hod.) až do téměř sed­mi hodin (6:55 hod.). Byla to jedi­neč­ná pří­le­ži­tost, pro­to­že k dal­ší­mu pře­cho­du Venu­še přes Slun­ce dojde až v roce 2117, tak­že my se toho už urči­tě nedožijeme.
O této udá­los­ti jsem se dozvě­děl na inter­ne­tu jen něko­lik dní pře­dem. Tak­že na pří­pra­vu neby­lo moc času a na odzkou­še­ní vůbec žád­ný. Pro­stu­do­val jsem něko­lik strá­nek o pozo­ro­vá­ní a hlav­ně foto­gra­fo­vá­ní Slun­ce. Den pře­dem jsem poří­dil zatma­ve­ná skla do svá­ře­cí kuk­ly. Hlav­ní pro­blém však byl pře­de­vším v poča­sí. Již něko­lik dní bylo pořád­ně zata­že­no a ošk­li­vo. „Pře­ci nebu­du vstá­vat tak brzy a stej­ně nic nebu­de vidět.” Nicmé­ně se v před­ve­čer v nume­ric­kém mode­lu CHMI uká­za­lo, že jako zázra­kem bud zrov­na v ran­ních hodi­nách v Čechách bez mráč­ků. Zázrak!
Tak­že přes­to­že se mi brzy ráno nechtě­lo vstá­vat, nemohl jsem si tako­vou jedi­neč­nou pří­le­ži­tost nechat ujít a při­nu­til se vylézt z poste­le ve 3:45 a vyra­zil na směr jih za Pra­hu. Na mís­tě jsem byl s dosta­teč­ným před­sti­hem před výcho­dem slun­ce a již v prv­ních oka­mži­cím, co se Slun­ce obje­vi­lo nad hori­zon­tem, bylo mož­né spat­řit malič­kou čer­nou teč­ku v jeho kotou­či. Nej­lé­pe bylo mož­né foto­gra­fo­vat těs­ně po výcho­du za pou­ži­tí ND4 fil­tru, clo­ny f/11, kdy slu­neč­ní záře neby­la tak inten­ziv­ní. Nut­nost zkra­co­vat expo­zič­ní čas rost­la nesku­teč­nou rych­los­tí a během 10 minut jsem se dostal z ¹⁄₅₀ na 1/2500 sec. Všech­ny foto­gra­fie byly poří­ze­ny na maxi­mál­ní ohnis­ko­vou vzdá­le­nost mého objek­ti­vu 300 mm. Pro lep­ší foto­gra­fo­vá­ní by byl ide­ál­ní ale­spoň dvojnásobek. 
Postup­ně jak stou­pa­lo Slun­ce stá­le výš, zača­la se srá­žet vzduš­ná vlh­kost a obzor se zaha­lo­val do mléč­né­ho opa­ru. Při té pří­le­ži­tos­ti jsem zku­sil zachy­tit také Měsíc, kte­rý byl v tu chví­li téměř v úplň­ku, a něko­lik sním­ků krajiny.
Již krát­ce po šes­té jsem byl opět doma plný ener­gie a nad­še­ní. Je to zvlášt­ní pocit mít ráno v půl sed­mé toho tolik za sebou a stá­le celý den před sebou.

Pře­ji všem krás­ná rána.

 

 

PS: a tak­to to vypa­dá, když se fotí profesionálně.