(Pozn.: Ten­to pří­spě­vek vzni­kl díky žádosti Mar­ti­na Kamí­na, zda bych mohl napsat pár slov pro NikonClub o tom, co mi při­nes­la expe­di­ce do Tos­kán­ska. Původ­ních pár slov se však roz­táh­lo na malou úvahu.)

Během letoš­ní expe­di­ce do Tos­kán­ska s foto­klu­bem a během násle­du­jí­cích něko­li­ka týd­nů strá­ve­ných nad archi­vem dove­ze­ných zábě­rů jsem se, tedy mys­lím, posu­nul zase o kus dál. Slá­va!!! Hlav­ní změ­na však nena­sta­la v tech­ni­ce foto­gra­fo­vá­ní či v tom, že bych už snad věděl jak na to, ale udá­la se v mojí hla­vě. Uvě­do­mil jsem si hlav­ně dvě věci, kte­ré se zda­jí spí­še pro­ti­chůd­ně, ale při­tom spo­lu veli­ce úzce souvisí.

Ta pra­vá foto­gra­fie vět­ši­nou vzni­ká v hla­vě mnoh­dy hod­ně dlou­ho před foto­gra­fo­vá­ním, jin­dy nao­pak jen vte­ři­nu před zmáčk­nu­tím spouš­tě. Vlast­ní foto­gra­fo­vá­ní pak už je jen při­bli­žo­vá­ní se pra­vé­mu ori­gi­ná­lu v hla­vě. Někdy to zna­me­ná udě­lat mno­ho sním­ků tak dlou­ho, dokud to není ono, někdy sta­čí jen jeden jediný.

Když jsem se vrá­til z expe­di­ce a pro­chá­zel sním­ky, zjis­til jsem, že mi vyšli hlav­ně tako­vé sním­ky, kte­ré jsem tou­žil vyfo­tit před svým odjez­dem a měl jsem je ve své hla­vě. Dnes dří­ve než fotím, mno­hem více pře­mýš­lím a kou­kám se. Nezač­nu fotit hned prv­ní nápad, vždyť může být ješ­tě lep­ší. Čas­to­krát jsem se již při­sti­hl, že vlast­ně ani nefo­tím vůbec dokud nemám v hla­vě vymyš­le­no něko­lik zábě­rů. Pak začnu zábě­ry rea­li­zo­vat a fotím. Zatím je těch zku­še­nos­tí málo, tak­že abych zís­kal tu pra­vou foto­gra­fii, vět­ši­nou hod­ně fotím.

Stej­ně tak jako prv­ní nápad nemu­sí být ten nej­lep­ší, tak ani ten na prv­ní pohled pove­de­ný sní­mek není ten nej­lep­ší. Nao­pak ten oby­čej­ný mnoh­dy skrý­vá neče­ka­né a neo­by­čej­né možnosti.

Když z odstu­pem pro­chá­zím tu hro­ma­du sním­ků nalé­zám neob­je­ve­né pokla­dy. Tak­že ač to zní zvlášt­ně a tro­chu si to pro­ti­ře­čí s před­cho­zí myš­len­kou, tak při foce­ní nezů­stá­vám spo­ko­jen jen s mým plá­nem, ale pokou­ším se najít nové pří­le­ži­tos­ti a vytě­žit tak z dané­ho téma­tu, mís­ta či oka­mži­ku co nej­ví­ce. Sám jsem se pře­kva­pil, jak pro­chá­ze­ním archi­vu nalé­zám per­ly, kte­rých jsem si dří­ve vůbec nevši­ml. Ty prá­vě vznik­ly spon­tán­ně, ale zapadly pro­to­že nese­dě­ly do měřít­ka, kte­rým jsem je v tu chví­li pomě­řo­val. Exis­tu­jí jen díky tomu, že jsem to toli­krát zkou­šel a tolik toho nacvakal.

Pře­ji všem hod­ně štěs­tí a dob­ré světlo.